Nejsem si úplně jistá, zda páry začnou přemýšlet o dětech ze dne na den. Možná se o miminku začíná
mluvit, až když o něm začneme snít. Ani já jsem se donedávna na to necítila.
Mateřský pud na bodu mrazu a díky bohu, že otázky na děti od příbuzných (čti
rodičů) moc nepadaly. Oni určitě moc dobře věděli, že by to byl kámen úrazu.
Možná jedna strana si myslela, že budeme mít hned po svatbě dítě, ale v jaké době
to žijeme, že? Neznamená to přeci, že když se dva vezmou, že hned musí mít
dítě. Nemam ráda, když se někdo motá do věcí, do kterých mu nic není, nebo když
jsem pod něčím tlakem. Nicméně, tohle si s manželem umíme zařídit na obou
stranách.
Někdy si lidé neuvědomují, že hloupými otázkami ohledně dětí, mohou danému páru ublížit. Mám kolem sebe kamarádky, které miminko mít nemohly nebo cesta k němu byla těžká. Až to prostě jednou přijde, tak to přijde. A kdy to začalo u mě? Nebudu lhát, ale v práci jsme měli celkem velký těhotenský boom, který odstartoval v r. 2016 a já jsem se tak nějak načichla od holek. Co se týče manžela, tak ten už nějaký ten pátek po miminku toužil. Mateřský pud se prolomil dřív u něj, než u mě. Tak jsme tomu zkusili dát volný průběh. Když jsem chtěla otěhotnět „do party“ s mojí skvělou kamarádkou, tak se nezdařilo. Dá se říct, že loňské Vánoce a zima se nesla ve znamení „snažení se“ a pak jsme tomu snažení dali stopku, protože nás v květnu čekala cesta do Ameriky, kde se na nás usmálo to velké štěstí.
Když jsem zjistila, že jsem
těhotná, běhala jsem štěstím po bytě. Zároveň mě přemohl pocit bezmoci a strach z nové role.
Každopádně jsem se přidala do skupiny mých BFF (Best Friends Forever), které svoji roli úžasně
zvládají a já jsem ráda už teď za jejich rady a zkušenosti.
No a jaký vlastně ten můj 1. trimestr byl (do 13 tt) ?
První příznaky a zjištění. Tohle
je docela zajímavá část, protože většina holek tyto příznaky pozná již před očekávanou
menstruací. Vzhledem k tomu, že já jsem bohužel pravidelně a v delším časovém
horizontu nemenstruovala, tak se to jen tak lehce poznat nedalo. Poznala jsem
to v neděli večer, kdy mě palčivě píchlo v břiše. To mi nedalo a
druhý den jsem si udělala test. Ten ukázal dvě čárky a paní doktorka
těhotenství potvrdila.
Nevolnost. Tohle asi nikoho nepřekvapí, ale mě bylo často špatně a
občas ještě je. Nicméně to nebyly ranní nevolnosti, o kterých se často mluví a píše.
Bylo mi špatně ráno, přes den, po obědě, v tramvaji. Nicméně se to dalo
vždy ustát a přečkat. Vzpomínám si na jedno ráno v tramvaji, kdy jsem přemýšlela, jestli to vydržím dojet na Palačák nebo budu muset vystoupit. Už mi skoro
tekly slzy z očí. Nakonec jsem na Palačák dojela a nějak se mi to podařilo rozdýchat. Později jsem si pro případ nouze vozila v kabelce pár piškotů.
Změna chutí. Celkem šok! Neměla jsem chuť na nic! Nevyhledávala
jsem sladké nebo smažené jídlo (kamarádka prosila manžela, aby ji v noci udělal smažák :). Cokoliv nezdravého jsem snědla, tak mi po tom bylo špatně. Co mi dříve chutnalo, jsem začala nesnášet. Často jsme s holkama navštěvovaly
veganskou restauraci a já jsem ji první 4 měsíce nemohla vůbec vystát. To mě
hodně překvapilo. Dokonce jsem si musela odpustit ovesnou kaši k snídani. To naštěstí trvalo krátce a chuť na ni se mi brzo vrátila. V těhotenství by se neměly jíst potraviny
jako hermelín, niva, sushi… Měla by se omezit káva, džusy atd. V tomhle bodě
musím říct, že mi to vůbec nevadí, protože já jsem tyto potraviny obecně
nevyhledávala. Jen ta káva tedy, tu jsem musela omezit a nahradila jsem ji
Carem. Co se týče vůní, tak s těma jsem do 3. měsíce problém neměla.
„Vzbuď se Šípková Růženko“! V prvním trimestru jsem bojovala s únavou.
Po práci jsem chodila rovnou na byt a brzo spát. Neměla jsem energii na nějaké aktivity navíc. Díky svátkům, onen prodloužený
červencový víkend jsem se cítila jako Šípková Růženka a celý ho prospala. Pořád
jsem si říkala „Co se s Tebou holka stalo?“
Postava a móda. Tak tady se během těch tří měsíců nic nezměnilo. Každá z nás prožívá
těhotenství jinak. Jedné špatně je, druhé není. Jedna má už velké bříško, druhá
zase ne. Nemá smysl to poměřovat. Myslím, že my těhotné máme svých starostí
dost a nemá cenu nás těmito otázkami zatěžovat. Vždycky jsem se snažila vnímat
své tělo. Nicméně mě bříško nevykouklo. S oblečením jsem během 1. trimestru neměla
vůbec problém. Když jsem si chtěla nakoupit něco většího, mamka mi řekla, ať s tím
ještě počkám, že myslí, že to tak horký nebude…a měla pravdu! Těhotenská móda v ČŘ je na bodu mrazu. Výběr minimální a ceny přehnané.
Tady spíš zkuste zapřemýšlet nad normálními kolekcemi, jen ve větší velikosti.
Já mám to štěstí, že mě je většina košilí, svetříků a kalhot ještě v 32tt :) Jinak hodně frčí
oversized styl, díky kterému vytvoříte parádní stylový look.
Oznámení a první screening. Jako první to samozřejmě věděl manžel a
nějaký ten týden na to jsem se svěřila mamce. Koncem třetího měsíce jsme
absolvovali prvotrimestrální screening, který je kombinací několika testů a
stanovuje rovněž riziko vrozených vývojových vad. Nehradí ho pojišťovna (některé
na něj přispívají) a stojí 1.100 Kč. Tento screening není povinný, ale já jsem
se na něj objednala. Na screening jsme se objednávali do Gennetu.
Vyšetření má dvě části. V první části Vám mezi 10. a 12. týdnem
těhotenství odeberou krev a Vy se rovnou objednáte na termín utrazvukového
vyšetření, které se provádí nejlépe do 14 dnů po odběrech krve. Vyšetření
sledujete na velké obrazovce, získáte fotečku miminka a upřesní Vám i termín
porodu. Až po tomto vyšetření jsme tuto novinku oficiálně oznámili rodičům. Do té doby
jsme to tajili. Těhotenství jsem rovněž koncem 3. měsíce oznámila v práci.
První trimestr je považován za nejrizikovější
a já jsem ho prožívala v létě. Miminko se má narodit v únoru a bude
tak nejlepším narozeninovým dárkem pro manžela.