Home&Decor

Od našeho snu k realitě... aneb jak jsme se rozhodli postavit dům na vlastní pěst

pondělí, srpna 27, 2018

P6094706u
Otázku bydlení bude dříve nebo později jednou řešit každý z nás. Vytvořit si útulný domov a pevné zázemí pro rodinu. Od začátku jsme věděli, že nechceme do pronájmu. Platit někomu nájem a při tom vědět, že to prostě nebude naše. To si raději vezmete hypotéku na své bydlení. Teď je dokonce populární státní půjčka pro mladé a úrokovou sazbu nabízí dokonce nižší, než je tomu u klasických hypoték, ale tohle už jde mimo nás. To jen Vy, kdybyste na to náhodou narazili, tak stojí za to, si o tom zjistit nějaké informace.

Naše rozhodnutí bylo celkem jednoduché. Manžel dostal od rodičů pozemek, tak jsme se rozhodli, že ho využijeme a postavíme si dům. Odpadla nám starost se sháněním parcely a ušetřili jsme nějaký ten peníz z rozpočtu, jelikož jsme si mohli odečíst cenu pozemku, která se samozřejmě liší podle lokality. Často se řeší, zda bydlet ve městě nebo někde na venkově. Zda si koupit byt nebo postavit dům. Všechno má své plusy a mínusy. I my jsme se je tenkrát snažili zmapovat na papír, abychom věděli, jestli převažují spíše klady nebo zápory. Jako velkou výhodu jsme viděli v tom, že bydlení v rodinném domě poskytuje soukromí a intimitu. Věřte, že není úplně ono poslouchat chrchlajícího pána v koupelně nad Vámi nebo další divné zvuky za protější zdí.

Já jsem holka z vesnice a vyrůstala jsem na venkově v menším domku s rodiči. S nástupem na vysokou jsem se přestěhovala do Prahy. Tenkrát ukápla slza mě, ale i tátovi, který mě vezl s taškou na autobus. Nejdřív jsem bydlela na koleji, poté na privátu. Bydlení v Praze má tu výhodu, že máte relativně všechno po ruce.

Ještě než jsme začali stavět, tak jsem často řešila s manželem, jestli nakonec nepůjdeme do Prahy, jenže on nechtěl a já mu na to přes jeho opodstatněné důvody kývla. Ze začátku mi to bylo líto, že Prahu opustím, ale můj život v Praze byl jen o bloudění ulicemi, kafíčkování a utrácení. Co se týče práce, tak člověk musí být trochu flexibilní a přizpůsobit se. To budu muset do budoucna udělat i já. To je zatím jediná nevýhoda, kterou v tom zatím vidím. Do budoucna by to totiž znamenalo dojíždět, ale na to teď nechci myslet. Spoustu firem nabízí i možnost home office. Tak uvidíme, jak se s tím do budoucna srovnám. Teď když se tam vracím, tak mi ten život nechybí. Je to asi také tím, že mi ho změnila Terezka. A když jsem si myslela, že tam mám dost kamarádů, tak věřte nebo ne, ale když se Vám narodí dítě, tak se jich na Vás minimálně polovina úplně vyprdne a jedna kamarádka, která má malého chlapečka, mi to potvrdila, že to měla stejně tak.

Nakonec jsme se rozhodli, že si budeme užívat výhody venkova a za zábavou do města si kdykoliv zajedeme. Druhou věcí je, že jsem si nějak neuměla představit, aby mé děti jednou vyrůstaly ve městě. Navíc léto ve městě mě vždycky odrazovalo. Nechutně rozpálené ulice, smrad v MHD a raději jsem odjížděla pryč. A vidím to i u druhých. Na víkend spoustu lidí odjíždí na jih. Je zvláštní, že na jih. Na sever nejezdí skoro nikdo :) Trošku to porovnávám, protože my teď bydlíme na jihu a rodiče mám na severu a když k nim jedeme na návštěvu, tak se tam prostě netáhne tolik lidí, jako na jih.
Dalším důvodem byli také peníze, jelikož byty v Praze úplně nesplňují naše představy o rodinném bydlení a ty ceny jsou teď šílené. Já prostě nejsem holka, která by snesla žít v „králíkárně“. Pět let jsem strávila v Modřanech, v takovém tom 4-poschoďovém paneláčku bez výtahu. Tam to bylo celkem fajn, ale zas neměl výtah, takže pro maminy bylo celkem obtížné, tahat kočárek až nahoru. Nicméně lokalita Modřan se mi moc líbila. Pro mě jedna z nejlepších v Praze.

Rozhodnout se postavit dům na vlastní pěst chce velkou kuráž. Já upřímně můžu říct, že si nejsem jistá, zda bych do toho znovu šla. Stojí za tím spoustu práce, čas, stres, ale i občasné hádky. Na druhou stranu je moc hezký, když sledujete, jak Vám ta stavba roste před očima, a jste sami na sebe pyšní, co jste dokázali. Je to takové Vaše dítě. No a vzhledem k tomu, co jsem tam doposud udělala já, tak bych se mohla jít zahrabat, ale manžel mě toho taky moc nenechal udělat a pak jsem taky byla těhotná. Teď na sebe můžu být pyšná, že jsem vybílila celý dům.

Dlouhé noci si můžete představovat, jak byste si to udělali, ale některé představy můžou být mimo mísu nebo prostě nereálné. Nereálné vzhledem k Vašemu rozpočtu. Nejideálnější by bylo být milionářem. To byste si udělali třeba střešní terasu s bazénem, ale z technického hlediska nevim, jestli by to bylo úplně nejlepší. Bylo by hrozně fajn, kdyby existovala nějaká příručka „Jak si postavit dům na vlastní pěst“, která by Vás provedla tou dlouhou cestou, co Vás všechno čeká, co všechno musíte zařídit, na čem můžete ušetřit, na co si dát pozor, co byste mohli udělat lépe.

Vysněné bydlení, ideální představa. Velká kuchyně, prostorný obývák s terasou, šatna, koupelna, nejlépe s odděleným záchodem. Je nutné si promyslet rozložení místností, jejich počet, dostatek zásuvek, světla…  Taky velikost a počet oken, jelikož obrovská okna budou zabírat spoustu času na jejich mytí a Vy z toho budete na nervy, pokud si nenajmete uklízečku. S vlastní střechou nad hlavou přichází i úvaha o rozpočtu a celkové finanční rozvaze. Pak už stačí sehnat projektanta, prokonzultovat s ním Vaše představy a nějaký ten pátek si počkat na finální výkresy. A pokud to chcete v 3D, tak si ještě kapánek Vaše peněženka zapláče. Co člověk, to jiná představa i možnosti. My jsme to třeba neměli.  Ani nemáme designéra na návrh všech místností. Přijde nám to zbytečné a hlavně by nám to navýšilo rozpočet nejspíš o dalších sto tisíc korun. Není to úplně levná záležitost.

Pak Vás čeká honba za stavebním povolením, takže hurá na stavební úřad a počkat si na jejich vyjádření. Také si musíte obstarat spoustu dalších papírů např. vyjádření správce sítí, energetický štítek domu, vyjádření od hasičů – požární správa. Ještě než začnete stavět, tak byste si měli nechat na parcelu přivést potřebné energie a zasíťování. Pokud máte sousedy, tak si musíte obstarat povolení od sousedů. Je toho spoustu. Tohle je jen pro představu. Až získáte všechna ta potvrzení, razítka a hlavně to stavební povolení, můžete se pustit do práce a začít objednávat materiál. Možná se ještě předtím můžete opít. Je dobré si zjistit ceny a objednávat tam, kde to vychází levněji. Samozřejmě, že byste neměli šetřit na výběru počátečního materiálu. Cihly, izolace, materiál… všechno byste měli dobře zvážit a na těchto prvotních věcech nešetřit, protože tohle nejsou zrovna věci, které se snadněji opraví, jako třeba dlažba v koupelně.

Stavební firmu nevybíráme. Jedeme v tom sami. Úspora nákladů, ale i obavy ze zkušeností ostatních, které se stavebními firmami mají. Jenže stavět nový dům není procházka růžovým sadem a někdy to trvá déle, než byste si sami představovali. Je to žrout času. Když si najímáte zedníky na určitě práce, tak jsou stále zaneprázdnění. Sezóna je prostě sezóna a vy stále doufáte, že když jste se dohodli na pondělí, tak doufáte, že opravdu přijdou v pondělí, jinak se to zase všechno posouvá. A taky se snažíte ušetřit a hledáte vhodné alternativy, protože když se rozhodnete stavět, tak věřte, že ty peníze dost lítají. Na začátku máte v ruce jen papíry a jste chudší třeba už o sto tisíc.
Pokud mám být upřímná, tak jsem se kolikrát vztekala, že jsme se měli radši nastěhovat do nějaké té „králíkárny“ a manžel by se tak nemusel dřít, ušetřil by si nápor na jeho psychiku, možná i mojí a bydleli bychom hned.

Já stále doufám, že bychom tam mohli strávit naše první společné Vánoce jako rodina. Teď, když už stojím ve vybílených místnostech, tak mám jasnou představu a tom našem dokonalém domě. Představuji si, jak z kuchyně plyne vůně upečeného koláče, jak si s Terezkou hrajeme v dětském pokojíčku nebo společně sledujeme západ slunce z pohovky. Chtěla bych tam být už teď hned, ale všechno to nějak trvá déle, než jsem si to představovala a nemůžu to uspíšit otočením kouzelného prstenu. Bohužel ho nemám.

Cesta k vlastnímu bydlení je dlouhá a složitá, někdy může být delší, než si sami představujete, ale výsledek určitě bude stát za to.  Jsou lidé, kteří se rozhodnou pro výstavbu domu, kterou si organizují, ale můj manžel postavil dům vlastníma rukama. Mohla bych být na někoho víc pyšnější? Myslím, že ne. Doufám, že si sám tenhle článek přečte ,-)

Samozřejmě, že člověk, který není technický typ, nemá v rodině stavaře nebo osobu, která by mu poradila, tak stavba svépomocí nemá smysl.

Kdo v tom jede stejně tak, jako my, tak mu přeji hodně štěstí!

You Might Also Like

5 komentářů

  1. Ráda bych časem vyzkoušela obojí. Sice od mala bydlím v menším městě, ale chtěla bych vyzkoušet chvilkové bydlení v nějakém větším, no a pak jít spíše právě do domku. S obojím dokáží být starosti, se stavěním ještě větší. Obdivuji manžela, že se do toho pustil :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem vyrůstala v domku se zahradou a ve škole mi vždycky všechny ty panelákové děcka strašně záviděly. Pak když jsem potkala svého muže a nastěhovala se k němu, tak jsem poprvé ochutnala život na sídlišti. První tři roky jsem v tom paneláku byla jak ve vězení, pak jsem si trochu zvykla, ale šestý rok takového bydlení už mi to zase začalo strašně lézt na mozek. A jemu konečně taky, takže jsme se pustili do hledání nějakého domku na vesnici, který bychom si zrekonstruovali. Nakonec to dopadlo tak, že mužíček dostal pozemek od otce a začali jsme stavět. Povolení přišlo v červnu loňského roku a v červnu letošního jsme se stěhovali :) Byl to teda ale neskutečný mordor, trávili jsme na stavbě každý den, vždycky v pět doma z práce a do desíti makat na baráku. Pak domů, muž padnul a já vesele pokračovala s večeří a úklidem do jedenácti, někdy i dýl... Pak jsem v září otěhotněla, v zimě dopisovala bakalářku a v únoru státnicovala... když se na to podívám zpětně tak nechápu jak jsem zvládla těhotná dodělat školu, stresovat se v příšerné nové práci a ještě denodenně makat na stavbě. Byl to záhul, ale už je to za náma a stálo to za to, protože vlastní bydlení se vážně ničemu nevyrovná :)
    Držím palce abyste taky brzo bydleli!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme moc. To jste teda rychlíci! My stavíme 3-tím rokem, ale současně jsme postavili i garáž s podsklepením, abychom už pak nemuseli zasahovat do terénu. Jelikož máme pozemek ve svahu, tak jsme také museli postavit opěrnou zeď. Je to dvougenerační domek, takže je celkem velký a o to víc práce na tom je. Už aby to bylo :)

      Vymazat
    2. Když ono nám nic jiného než makat jak otroci nezbývalo. V mezičase jsme totiž bydleli u tchánů v takovém miniaturním kamrlíku v podkroví, kde v zimě byla příšerná kosa a v létě asi 40 stupňů. Nehledě na to, že soukromí veškeré žádné že... a oni jak už jsou v důchodu a nemají nic na práci tak akorát sedí doma na zadku a vymýšlí si, proč je všechno špatně. �� takže ta rychlost byla vyloženě z důvodu zachování duševního zdraví :D
      Podsklepení je super! To my bohužel nemáme. I garáž a terasa vyroste až příští rok. A pozemek ve svahu jsem vždycky chtěla ^-^ tady je to bohužel totální placka, takže se žádných potůčků, vodopádů a terasovitých zahrad nedočkám. Budu se holt muset realizovat jinak :)

      Vymazat

Thank you so much for your comments ♥

Odebírejte blog e-mailem ♥



Chcete být informováni o novém příspěvku?
Zadejte zde Váš email a potvrďte.



DEKUJI ♥ THANK YOU

Děkuji Vám za čas, který jste věnovali k návštěvě mého blogu.
Vaše podpora a přátelství, pro mě znamená víc, než si myslíte!

Všem Vám přeji krásný den!
-------------------------------------------------------------------
Thank you for taking the time to explore the blog.
Your support and friendship mean more to me than you may know!

Have a good day!