Baby

Jak jsme zvládli šestinedělí

sobota, června 02, 2018

P3041034u
P3020684u
Šestinedělí. Velký kus cesty, který jsme s malou ušli. Nečekejte žádnou přikrášlenou skutečnost, která na Vás může číhat na sociálních sítích a může ve Vás probouzet nereálná očekávání. Pobyt v nemocnici pro mě byl vždycky noční můrou. Nebála jsem se ani tak porodu jako toho, že budu muset pár dní přečkat tam a možná i sama? Porod je prostě porod a každá ho musí nějak zvládnout. Já jsem šla díky bohu rodit s čistou hlavou, tudíž z něho nemám žádné trauma a tu bolest si už nepamatuju.

I přesto, že jsem se strašně bála pobytu v nemocnici, tak to na druhou stranu předčilo má očekávání a mám na to dobré vzpomínky. Když nám oznámili, že můžeme jít domů, byla jsem radostí bez sebe, ale také mě zavalil pocit strachu, zda to zvládnu, protože noc ze soboty na neděli byla naprosto psychicky vyčerpávající. Myslím, že už jsem to psala v článku o porodu, ale prožili jsme si celkem probrečenou noc, kdy malá řvala jak pavián a navíc měla náběh na novorozeneckou žloutenku a já se z toho celá sesypala. Po té noci jsem nebyla schopná jíst, vypadala jsem jako mrtvola a tak jsem poprosila Peťana, aby odvolal nedělní návštěvu rodičů. Odpoledne jsem se ale dala trošku do kupy a rodiče nakonec přijeli. Nechtěla jsem, aby to jedním rodičům bylo líto, že za námi nebyli (hormony no).
P4062118u
V pondělí dopoledne jsem podepsala propouštěcí papíry, dostali jsme očkovací průkaz, průkaz k zubaři a mohlo se jít domů. Hurá! Připravila jsem Terezce odjezdový outfit. Bylo skoro -20 stupňů a já ji musela pořádně zabalit. Zimní kombinézu jsem schovala zpátky do tašky, protože by se v ní ztratila, tak jsem ji oblékla a nakonec zapnula do fusaku od Lodgeru. Ten pocit štěstí, když si pro nás taťka přijel a my naložili tu naší princeznu do auta. Naštěstí zaparkoval rovnou před vstupními dveřmi porodnice, takže jsme v těch mrazech nemuseli chodit nikam daleko. Také jsme ještě cvakli památeční fotku před porodnicí a pak jsme se vydali na cestu domů. Projížděli jsme zasněženými silnicemi, které osvětlovaly sluneční paprsky a já v tom byla až po uši. Nemohla jsem z ní spustit oči! Tak sladce spinkala. V šestinedělí fungují hormony trošku jinak, a pokud si občas zabrečíte, jako jsem to měla já, tak tomu nechte volný průběh. Prostě to tak je a já neumím vysvětlit proč. Brečela jsem dojetím nad Terezkou, když spinkala v postýlce, když jsem ji krmila, když plakala…. Dojímaly mě i různé kravinky, nad kterými bych asi normálně mávla rukou. Je to období nejen plné emocí, ale také náročných dnů. Náročných dnů zejména na psychiku.

Na cestu domů jsem byla velmi dobře naladěna. V porodnici se mi dostalo skvělého přístupu a celkový začátek s miminkem odstartoval dobře. Byla jsem tam 5 dní a nic mi nechybělo. Šestinedělí je specifické období, kdy Vaše tělo je zavaleno hormonálními výkyvy. Jsou to první chvíle, kdy se sžíváte s miminkem a miminko s Vámi. Musíte se naučit spoustu pro Vás nových věcí a zvládat nové činnosti. Ty první dny o tom jsou, že se budete zajíždět a učit se. Já jsem byla hrozně ráda za to, že jsem tenkrát navštívila předporodní kurz „Péče o miminko“ a také si koupila knížky od p. Kiedroňový, které jsem měla po ruce, když jsem nevěděla. Díky tomu, jsem tak nějak věděla, jak s miminkem zacházet, jak ho správně vzít do ruky a tak. Když si vzpomenu, jak byla Terezka drobounká a já ji musela poprvé koupat, tak ještě teď mi stojí vlasy hrůzou, abych jí neublížila. Poloha na tygříka, která pro mě byla naprosto nepředstavitelná a později jsem ji hravě učila manžela a mamku, protože to Terezce hodně pomáhalo na bolesti bříška. 
P3261856u
Všechny Ty chvíle jsou samozřejmě radostné, ale samozřejmě jsou tu i TY horší chvilky. Jsme celé bolavé, protože se nám hojí poporodní rány, nadšení z miminka často střídá strach a úzkost a všechno to na nás tak nějak padá. Celá ta hormonální smršť otevírá dveře do neznáma a tak každý den čekáte, co se stane. 

Teď se trošku podívejme pravdě do očí. Na šestinedělí se dopředu nepřipravíte, protože nemůžete prostě předpokládat, co Vám každý nový den přinese. Je to jedna obrovská bublina. Skoro jako tajemná komnata Harryho Pottera. Každá jsme jiná a co je pro jednu procházka růžovou zahradou, pro druhou to může být noční můra. Já bych Vám doporučila si ho užívat. I když některé chvíle mohou být hrozně těžké, tak ty dny s miminkem letí strašně rychle a ty malí drobečci rostou hrozně rychle. OPRAVDU! Pořád jsem si říkala, ať už je PO, ale na druhou stranu se toho až tak moc nezměnilo. Malá trpěla od začátku na prdíky a nepřešlo ji to ani pak a mě bylo stále opakováno od mamky, že to musíme vydržet.
P3221769u
Já jsem o šestinedělí moc nečetla. Věděla jsem, že mě můžou potkat nějaké výkyvy nálad nebo nějaké poporodní deprese (ty mě naštěstí nepotkaly). Na miminko jsem se těšila a i když jsem si neuměla představit být mámou, tak jsem se s novou rolí srovnala celkem rychle.
P3221717u
Co mi trošku psychicky rozlaďovalo nervy, byl pláč. Naší Terezku hodně trápilo bříško a zlobily jí prdíky, takže byla hodně plačtivá a já už jsem to občas nedávala. Jednou mě našel manžel ležet sesypanou na posteli, celou bledou bez sil ležet vedle ní, která z pláče usnula, respektive usnula se mnou v objetí a já plakala u ní. To byly ty horší dny a já se cítila psychicky opravdu na dně, protože ten pláč je opravdu vyčerpávající a mě už hučelo i v hlavě. Nevěděla jsem, jak ji nejlépe pomoct, aby to rychle přešlo a trhalo mi to srdce. Důležité je mít podporu, kterou jsem měla v manželovi a v mamce. Také jsem ráda, že manžel využil otcovskou dovolenou a já na to nebyla sama. Ten týden byl naprosto ideální. Střídali jsme se v péči o Terezku, já mohla v klidu uvařit, uklidit, vyžehlit atd. a měla jsem pocit, že tu je někdo se mnou, že nejsem sama. Co bylo třeba, to jsme udělali. Další týden přijela moje mamka, která mi byla nejen oporou. Také k nám chodila manželova maminka a občas mi přinesla polévku. Určitě je dobré, pokud nebudete míč čas, poprosit třeba maminku nebo manžela, aby Vám udělali nějaké svačinky nebo oběd. Já jsem na tom tak hrozně nebyla (mimo ty úmorné plačtivé dny), takže jsem zvládala se o jídlo postarat sama. Možná jsem si hrála na hrdinku? Těžko říct. Nicméně i Vy potřebujete v tomto období podporu a péči a právě od toho by tu měla být Vaše rodina, která Vám ji určitě ráda poskytne. 
P3111351u
Určitě se vyhněte kolotočům návštěv. My jsme je s manželem omezili pouze na návštěvy babičky a dědy. V pátém týdnu jsme jeli ukázat Terezku prababičce, která měla obrovskou radost.

Pokud Vaše šestinedělí nebo stav po porodu nebude tak růžový, jak byste si možná představovaly, tak se nebojte. Ono se to ustálí. Každá maminka ho zvládne! Miminko je takový malý zázrak a tohle je taková menší jízda, kterou s ním rozehráváte, a všechno to teprve začíná a věřte, že bude líp. Časem rozeznáte i druh pláče a budete vědět, co Vaše miminko chce. 
P3201688u
P3201670u
Bohužel, i když jsem často dostávala rady tipu „děvče spi, když miminko spí“, tak jsem to nikdy nedokázala. Já jsem asi jiný případ. Ze sálu jsem prý skoro běžela nabitá energií no a nakonec jsem omdlela ve sprše. Po porodu milé dámy odpočívejte, nebuďte jak já :D Já jsem bohužel takový perfekcionista, že jsem prostě měla potřebu se pořád něčemu věnovat a hlavně mít uklizeno. My jsme měli od narození Terezky takové štěstí, že v noci spinkala a vzbudila se vždy jen na papání a pak zase usnula (ťuk, ťuk). Tudíž jsem nebyla unavená z proplakaných nebo probdělých nocí. Takže takové ty řeči, že se nevyspíte, tak u nás nebyla pravdou. Moje maminka mi pořád říkala, ať jsem ráda, že nám Terezka spinká v noci, že jsou maminky, kterým miminka v noci pláčou a nevyspí se a pak jsou unavené. Také jsem v šestinedělí začala pozvolně cvičit. Vrhla jsem se rovnou na TRX, ale neposilovala břicho, na to jsem se ještě necítila. Také je dobré posilovat pánevní dno. 
P3171526uP3161451u
P3081290u
Už od příjezdu domů jsme byli zahaleni láskou. Zažili jsme spoustu krásných a dojemných chvilek, ale i chvilek plných úzkosti. Nechyběly ani procházky zasněženou krajinou, rozdávání pusinek, návštěvy babiček a dědečků, první velikonoční úsměv.
P3281976
P3121361uP3071213u
Když to tak shrnu, tak naše šestinedělí bylo z velké části krásné. Měla jsem veškerou podporu, kterou jsem si mohla přát. Manžel mi hodně pomáhal a opravdu jsme si to užívali (čti užívali, když malá neřvala jak tygr). Pomáhala nám i rodina. Vy si vždycky musíte uvědomit, že to malé miminečko je konečně s Vámi a věřit, že i přes veškerou únavu a vyčerpání, kterou můžete prožívat, tak to všechno zvládnete, protože ten Váš malý zázrak Vám to oplatí. Třeba tím kouzelným úsměvem. Když si nebudete vědět rady nebo se dostaví pocity úzkosti, poproste o radu mamky nebo napište kamarádce, která si to také prožila.
P3111344u
Koho šestinedělí čeká, tak Vám přeju, ať to v klidu zvládnete s úsměvem na tváři, i když se Vám některé dny budou zdát náročné a budete si připadat, že to nedáte. Ale víte jak, jednou to budou prdy, pak zuby, pak rozbitý koleno… ,-)

Pokud Vy jste si prošli šestinedělím, co pro Vás bylo nejtěžší a jak na tu dobu vzpomínáte?

P3051109uP3051046u
P3071191u

You Might Also Like

2 komentářů

Thank you so much for your comments ♥

Odebírejte blog e-mailem ♥



Chcete být informováni o novém příspěvku?
Zadejte zde Váš email a potvrďte.



DEKUJI ♥ THANK YOU

Děkuji Vám za čas, který jste věnovali k návštěvě mého blogu.
Vaše podpora a přátelství, pro mě znamená víc, než si myslíte!

Všem Vám přeji krásný den!
-------------------------------------------------------------------
Thank you for taking the time to explore the blog.
Your support and friendship mean more to me than you may know!

Have a good day!