Baby

Můj pobyt v porodnici

neděle, dubna 22, 2018

P2240229u
Slíbila jsem to! Nový článek o mém pobytu v porodnici je tu...

… Jsem převezena na pokoj. Hodiny ukazují 4 hodiny ráno a já se loučím s manželem. V pokoji je tma a jedna maminka už tam leží. Sestra potichu zavírá dveře a odchází. Nemůžu usnout, jsem plná euforie a v hlavě si přehrávám celých těch 9 měsíců a TY necelé dvě hodiny, které se odehrávaly na porodním sále. Mám to za sebou! Je to vůbec možné? Vždycky jsem si říkala, jestli i já jednou budu mít miminko a jak to vůbec zvládnu. A je to tu! Jsem máma! Ještě si píšu s manželem smsky a pak tiše ležím na lůžku a poslouchám okolní ruch. Nechci maminku rušit, tak čekám s další sprchou až na ráno. Slyším pláč, a tak si tak říkám, jestli to není ta naše malá prďolka. To ráno je nekonečné. Pořád se převaluju na posteli. Kolem půl 7 se budí maminka, která je se mnou na pokoji a krmí malého. Sluníčko začíná vycházet a začneme si povídat. Seznamujeme se. Je to vážně prima holka. Hned jsem si říkala, že být s takovou maminkou na pokoji, by byla jedna báseň. U snídaně si povídáme o těch našich miminkách, než přijde ranní vizita. Je čtvrtek a tentokrát chodí velká vizita kolem 8 hodiny i s primářem. Před 7 hodinou nám přiváží snídani. Z rohlíků vážně nejsem nadšená. Já je totiž vůbec nejím. Když padne 8 hodina, ozve se zaklepání na dveře a do pokoje vstupuje asi 10 lidí. Když se zastaví nad mým lůžkem, ptají se mě, jak se cítím a lékař kontroluje pohmatem zavinování dělohy a poporodní poranění. O půl hodiny později se vrací sestřička a pomáhá mi s cestou do koupelny. Nechtěli mě pustit samotnou, protože jsem poprvé ve sprše omdlela. Je pravda, že se pořád cítím oslabená a točí se mi hlava, když déle stojím. Jako kdyby mě tělo neposlouchalo jako dřív.

Po primářské vizitě mi sestřička z oddělení šestinedělí přiváží maličkou a já se na ní nemůžu vynadívat. Postýlku mi zaparkuje hned vedle postele. Je tak maličká a kouzelná. Je zabalená v zavinovačce a sladce spinká. Sestřička mi oznamuje, že pravděpodobně dnes bude celý den spinkat a nebude nic potřebovat, protože má ještě živiny z plodové vody a musí nabrat sílu. Já zatajuji dech a jen kývám. Také po mě vyžaduje pravidelné zapisování počtu kojení a kolik počůraných a pokakaných plen bude mít během dne. Vytahuji foťák a hned si vyfotím první snímky. Kápnu na ní dvě slané slzy a zalije mě nekonečný pocit lásky, že to všechno dobře dopadlo a že budeme konečně rodina.  
P2230124u
Kolem půl 10 přichází dětská vizita, která má na starost kontrolu miminek. Celé dopoledne si povídáme s Helčou a kocháme se těmi našimi miminky. Helču dnes propouští domů a já jsem celá nesvá z toho, jak to bude dál. Trošku mě vyděsila tím, že pravděpodobně na tento pokoj přivezou další paní. Ne ledajakou. Údajně úplně nevonní a chrápe. Cože? Pokoj pro tři? Paní chrápe? Ne prosím, to ne. To nezvládnu! Už teď jsem vyčerpaná. Tělem mi proudí bezradnost a tak moc chci domů a vyspat se.

Paní opravdu přivezli. Nejdříve se tam nad něčím vztekala, a také se sestry zeptala, jestli může dostat nadstandard. Trošku mě to naštvalo, protože jsem ho chtěla také, a u jedné mladé holčiny jsem slyšela, jak ji říkali, že pokoje rezervovat nejdou. Nicméně jsem se sestřičky zeptala, že bych byla moc ráda, kdyby mě informovala v případě uvolnění rodinného pokoje. Sestřička byla ochotná a za chvilku se vrátila a oznámila mi, že rodinný pokoj bude dostupný dnes od 3 hodin a že se budu moct přestěhovat, pokud tedy chci. Padá mi kámen ze srdce. Ta představa, že nebudeme mít ten jeden pokoj pro sebe, kde budeme moct být všichni spolu, mě hodně děsila.

Kolem jedné hodiny si pro Helču přijíždí manžel a šťastně odjíždí domů. Jak já jim to závidím! Půl hodiny po jejím odjezdu přijíždí do porodnice můj manžel. Objímám ho a společně pozorujeme ten náš zázrak. Nemůžu se vynadívat na jeho tvář, s jakým údivem pozoruje tu naši malou princeznu. Dojetím mi ukápne slza. Dorazil také balíček ovoce a také kefíry, o které jsem ho prosila. S radostí mu oznamuji, že se budu stěhovat na rodinný pokoj a že tam o víkendu můžeme být společně. Odpoledne uteče jako voda a já se opravdu kolem půl 4 stěhuji. Manžel mi bere všechny věci, sestřička se ujme lůžka a já postýlky. Pokoj je útulný s moc hezkou koupelnou. Jupí!  Vybalím si věci a jdu si dát další sprchu, která byla opravdu osvěžující. Začínám se cítit skoro jako doma. Manžel odjíždí kolem 6 hodiny a my s Terezkou trávíme první noc samy. A já zase pláču… ano, zase to se mnou cloumá. Stačí, když se na ten malý uzlíček podívám a pláču. První naše společná noc byla klidná. 
P2250317u
P2240282u
Je pátek. Mrazivé počasí stále nekončí a já jsem si nařídila budík na půl 7. V 7 vozí snídani. Snídám, koukám z okna, jak se kouří z komínů, a nemůžu se dočkat, až ten náš taťka za námi přijede a bude tu s námi. Kolem 8 přichází vizita a tentokrát přichází paní doktorka, se kterou jsem rodila. Ptá se mě, jak se mám a chválí mě, jak jsem to perfektně zvládla. Tak na ní vyčerpaně koukám a říkám jí, že mě dost bolí to šití a ona mě uklidňuje, že se to zahojí, ale už mi nikdo nemůže říct „než se vdáš, tak se ti to zahojí“.  

Kolem půl 10 přichází vizita z oddělení šestinedělí. Dětská lékařka miminko pečlivě vyšetří. Prohlíží hlavičku, ústa, posuzuje dýchání, poslouchá srdíčko, prohmatává bříško, kontroluje pupeční pahýl, celkové tělíčko, a také stav kůže a očiček. Blbá zpráva je, že naše princezna má náběh na novorozeneckou žloutenku. Údajně je to běžné a paní doktorka se sestřičkou mi na vizitě řekly, že „vystavíme“ postýlku na sluníčko k oknu. Podepisuji také souhlas na screeningová vyšetření, které by maličká měla během pobytu v porodnici absolvovat.

Odpoledne konečně přijíždí tatínek. Přiváží další ovoce, jogurty, pečivo a spoustu lásky na celý víkend. Během toho, co se mazlí maličkou, tak já si můžu na chvilku schrupnout. Nemůžu spát, prostě to nejde. Většinou se jen převaluji na posteli. Také mám sedřenou kůži na loktech z toho prostěradla a musím si vzít košili s dlouhým rukávem. Celkově se cítím hrozně vysušená. Večer nás čeká první koupání, ze kterého mám docela strach. V 6 hodin přichází sestřička a na koupání se vrháme společně. Sestřička také udělá Terezce první otisk nožičky. Taková krásná památka! Vykoupanou Terezku nakojím, zabalíme ji do zavinovačky a uložíme ke spánku. Tentokrát je to naše první společná noc ve třech.

Další dny v porodnici se točí kolem miminek, vyšetření, vizit, kojení a bolesti. Sestřičky jsou ochotné se vším pomoct a poradit a já se tak nějak cítím bezpečně, že tu je někdo, kdo mi poradí, když nebudu vědět.
P2230148u
P2250367uP2250373u
P2250377u
V sobotu se budíme na opět na půl 7, sanitární sestra přiváží snídani a poté čekáme na další koloběh běžných vizit. Ještě ráno něco před 8 hodinou klepe na dveře paní z novin, jestli by si s námi mohla udělat fotku do novin. Prosím ji, jestli může přijít déle, že vypadám jako strašidlo. Nakonec jsme se domluvily, že ji fotečku pošleme my a ona nás informuje, až bude deník vycházet. Já se namaluji, učešu a s manželem nafotíme nějaké fotečky. Je skvělé, že všechny tyto krásné okamžiky můžeme prožívat všichni společně. Byla to pro mě obrovská pomoc, za kterou jsem manželovi vděčná. Ať už psychická nebo fyzická, kdy jsem potřebovala něco přinést nebo pohlídat maličkou, když jsem se šla sprchovat. Chodila jsem opravdu často, po každé toaletě. Terezka byla v porodnici hodná. Zatím moc neplakala, jen při koupání, kdy ji byla zřejmě zima. Ta technika koupání se mi tam moc nelíbila, ale musely jsme to zvládnout.    

Sobota je také náš velký den. Přijede se na nás podívat babička s dědou (moji rodiče). Něco málo po jedné si dávám sprchu a slyším mírné hlasy. Rodiče dorazily! Vidím je, jak lapají po dechu a koukají do postýlky na ten malý uzlíček. Gratulují mi, jak jsem to všechno perfektně zvládla a jsou šťastní společně s námi. Tyto dojemné chvíle se nedají zapomenout. Kolem 4 odjíždí domů a my zůstáváme sami. Den plyne dál a k večeru se všichni ukládáme ke spánku. Tato noc není klidná. Terezka nám většinu noci propláče a my jsme unavení.

V neděli by nás údajně měli pustit domů, ale musím počkat, jak dopadne rozhodnutí ohledně Terezky. Myšlenka, že by to mohla být naše poslední noc v porodnici, mě hřeje u srdce, ale na druhou stranu mi ten pobyt v porodnici nevadí. Nicméně doma je doma, člověk si to tam udělá po svém.  

Po ranním vážení, kdy Terezka opět ubyla na váze, nás domů pustit nechtějí. Také je stále nažloutlá a pro jistotu ji odváží na odběr krve. To už se to ve mně začalo všechno prát… únava, bolest, hormony… a já začala hrozně brečet a nešlo to zastavit! Brečela jsem nad Terezkou a bylo mi to všechno líto. „Spolu to zvládneme, neboj!“ Zničehonic vstupuje do pokoje sestřička a vidí mě, jak pláču, a uklidňuje mě, že se nemám ničeho bát, že tohle je naprosto normální a že Terezka se má k světu a že bych měla vidět ty ostatní „žluťáky“, kteří nechtějí ani jíst. Trochu mě to uklidňuje, ale jsem z toho tak vystresovaná, že jsem bílá jak stěna. Myslím, že vypadám jako mrtvola a proto prosím manžela, ať zavolá domů rodičům, ať raději dnes nejezdí. Měli se také přijet podívat. V 11 přiváží oběd, tentokrát špagety se žampionovou omáčkou. Je to fakt dobrý! Začínám se cítit trochu v pohodě a tak jsme se nakonec dohodli, že i manželovi rodiče se na nás dorazí podívat, tentokrát na 4 hodinu. Manžel s námi zůstává v porodnici i celou nedělí a v pondělí se vydává na matriku vyřídit rodný list. Mezitím, co odejde, já jsem stále plná naděje, že by nás dnes mohli pustit domů a ono se to opravdu děje. Po ranním vážení, kdy malá začala přibírat, nám paní doktorka oznámila, že můžeme jít domů. Já pláču štěstím a hned volám manželovi. Ten mezitím jede domů pro autosedačku a také ho prosím o to, aby koupil nějaký dortík pro sestřičky za jejich podporu a péči, kterou nám během pobytu věnovaly. Také volám mamce, že si tu naší princeznu dneska přivezeme domů. Možná je to dobře, že to vyšlo až takhle, protože v pondělí dělali Terezce ještě sono ledvinek a kdyby nás pustili v neděli, museli bychom se v pondělí vrátit zpět do porodnice a v těch mrazech to nebylo pro miminko nic moc.

Před odjezdem nás ještě čekala propouštěcí zpráva s doktory, kteří s námi prošli určité náležitosti. Dostáváme zprávu o novorozenci, zdravotní a očkovací průkaz a zprávu o porodu. Mezitím, než se tatínek pro nás vrátí, balím naše věci a připravuji Terezce odjezdový outfit. 
P2260457u
Když tatínek přijíždí, Terezka už je přebalená, nakrmená a oblečená. Oblečky jsou ji velký, jak je maličká. V zimní kombinéze by se utopila. Jede se domů! Ještě před odjezdem si ji fotím s milníkovou kartičkou a ona na mě hodí první miminkovský úsměv. Jako kdyby to tušila, že jede domů. Tatínek zatím odnáší věci do auta a já připevňuji Terezku do autosedačky. Je to zvláštní pocit! A také mám konečně pocit, že jsem alespoň trošku hezká. Učesaná a namalovaná, abych nedělala té naší princezně venku ostudu. Jdu se rozloučit se sestřičkami a na recepci je přítomna i moje porodní asistentka, která mě nemůže skoro poznat. Chápu, že po sobotní noci, kdy se na nás přišla podívat a změřit mi tlak, jsem musela vypadat jako strašidlo :D

Odcházíme s poděkováním a úsměvem na tváři, procházíme chodbou a já vidím ty dveře, kam jsem ještě nedávno chodila na ultrazvuk s Terezkou v bříšku, další dveře, které vedou na porodní sál. 
P2260472u
Tatínek pyšně nese autosedačku a mě šimrají motýlci v břiše, když konečně vycházíme ven na ten mrazivý vzduch. Ještě se cvakne nějaká ta fotečka před porodnicí a jede se. Sedám do auta a Terezka spinká až domů. Cestou míjíme zasněžené lesy a poprvé přijíždíme domů ve třech. 
P2260477u
P2260498u
P2270520u
Jsme doma… nová životní kapitola začíná!
P2270552u
Terezky první kytička od tatínka ♥


Ke svému porodu jsem si vybrala porodnici v Písku. Musím říct, že písecká nemocnice mě opravdu nezklamala a ne nadarmo vyhrála titul nejlepší nemocnice v ČR. Poděkování patří všem sestřičkám a doktorům, kteří nám věnovali úžasnou péči. Na porod jako takový a pobyt zde budu vzpomínat pouze v dobrém!

You Might Also Like

0 komentářů

Thank you so much for your comments ♥

Odebírejte blog e-mailem ♥



Chcete být informováni o novém příspěvku?
Zadejte zde Váš email a potvrďte.



DEKUJI ♥ THANK YOU

Děkuji Vám za čas, který jste věnovali k návštěvě mého blogu.
Vaše podpora a přátelství, pro mě znamená víc, než si myslíte!

Všem Vám přeji krásný den!
-------------------------------------------------------------------
Thank you for taking the time to explore the blog.
Your support and friendship mean more to me than you may know!

Have a good day!