Velikonoční beránek s vaječným likérem

Beránek neodmyslitelně patří k tradicím českých Velikonoc. Co by to bylo taky za svátky bez této jedlé dekorace s mašličkou pod krkem? Beránkových těst existuje opravdu hodně a já jsem si pro Vás dnes připravila recept na beránka s vaječným likérem. Uvidíte, že pokud přidáte do těsta trochu likéru, tak jeho chuť ožije. Třeba i Vám tento recept zachutná!

Budete potřebovat:
5 vajec
150 g hladké mouky
3 vanilkové pudinky
150 g moučkového cukru
1 prášek do pečiva
1 vanilkový cukr
1 dl oleje
2,5 dl vaječného likéru
kandované ovoce
čokoládová poleva

Příprava:

Troubu si předehřejeme na 180º C. Formu na beránka si vymažeme máslem a vysypeme moukou. Vejce rozklepneme a oddělíme si bílky od žloutků. Žloutky vyšleháme v kuchyňském robotu ( příp. ručně) s cukrem do světlé pěny a přimícháme olej. Bílky si vyšleháme zvlášť v jiné nádobě.

Mouku si smícháme s práškem do pečiva, vanilkovými pudinky a pomalu přisypáme do ušlehané žloutkové pěny. Poté přidáme vaječný likér a sníh z vyšlehaných bílků. Do takto připraveného těsta pomalu vmícháme kandované ovoce nebo rozinky. Těsto nalijeme do připravené formy a pečeme při 180º C cca 40 minut. Když beránek vychladne, poléváme ho čokoládovou polevou.

Beránek nesmí na našem svátečním stole chybět! Jak to máte Vy? Pečete si beránka doma? 
Co nesmí chybět na Vašem stole?
Ještě by mě zajímalo, jak ho začínáte krájet? Hlava nebo zadek? ,-)

Zara jeans s výšivkami a naše třetí procházka s kočárkem

DETAILS

 jacket - Mango, sweater - Camaieu, jeans - Zara, shoes - Deichmann , watch - DW, stroller/kočárek - Moon NUOVA City

Hurá, nový outfit post je tu! První outfit po porodu a já se cítím skvěle. Už jsou to skoro tři týdny (od tohoto focení). Když jsem měla pocit, že s prvním šimráním slunečních paprsků přichází jaro, tak jsem se asi spletla. Včera byl první jarní den a teplota na teploměru ukazovala snad -5 stupňů. Ach jo! Jaro, kde jsi? Já se na Tebe tolik těším! A víš proč? Protože mám malou princeznu a chci si s ní užívat venkovní procházky a přírodu. Také jsem ji pořídila nosítko a mám pocit, že se ji to líbí… tak prosím přijď už, ať si ji můžu vzít třeba i do toho nosítka a jít se s ní podívat třeba za manžílkem, jak pracuje na našem domečku <3 On bude určitě radostí bez sebe, že vidí svoje holky.

Také se těším na nové kousky, které jsem si pořídila do svého šatníku. Už nechci skrývat oblíbené košile pod naducanou bundou. Některé kousky, které se mi hrozně líbily (třeba i během výprodeje) jsem si koupila ještě s pupíkem a doufala, že mi po porodu budou. Třeba tyhle džíny ze Zary, ve vel 38. Kupovala jsem je asi ve 34 tt a už jsem je asi o 2 cm nedopnula. A to není jediný kousek, který jsem si pořídila s pupíkem a nebyl mi. Mám jich víc a mám radost, že se vejdu do všech :) Tyhle džíny jsem vytáhla na naší třetí procházku. Počasí nám zatím moc nepřálo, tak jsme byli zavření doma. Taky mám obrovskou radost z těchto kožených, nízkých kozaček. Jsou z kolekce 5th Avenue.

Přeji Vám krásný den! Brzy se uvidíme u dalšího článku.  

Můj porod ... aneb jak Terezka přišla na svět

Probouzím se do mrznoucího rána, hodiny ukazují osm hodin a já, nic netušící si jdu udělat normální snídani. Takovou tu mojí klasickou fitness palačinku, kterou často můžete vidět u mě na stories ,-) Tenhle týden mám termín, konkrétně v neděli a pořád si tak opakuju a přemýšlím, kdy to asi přijde. Jaké to bude, až mi praskne ta voda a jak budou bolet ty kontrakce. Nepřipouštěla jsem si žádné negativní myšlenky. Samozřejmě, že jsem měla strach, ale v přiměřené míře. Musím se přiznat, že jsem dala na svoji maminku a o porodu jsem nevyhledávala žádné informace, nečetla žádné články, které by mě mohly zbytečně vystrašit nebo vy-nervovat. Vyhýbala jsem se diskuzím a strašidelným epizodám a doporučuji to i Všem budoucím maminkám. Co mě zajímalo nebo z čeho jsem měla případný strach, tak jsem se na to zeptala buď mamky, nebo kamarádek. Snažila jsem se být stále pozitivně naladěná. Přečetla jsem si pouze odborný článek, který popisoval průběh porodu (jednotlivé doby porodní atd.), abych byla trošku v obraze. To bylo asi jediné, co jsem věděla. Díky tomu, to byl pro mě možná tak krásný zážitek.

Samozřejmě, že před porodem jsem si plánovala, jak stihnu ještě tohle a tamhleto…  no, znáte to… nafotit fotky, dopsat články, nakoupit ještě něco do výbavičky, uklidit atd. Terezka mi dávala pořád čas, abych to všechno krásně stihla. Dokonce jsme stihli oslavit i manželovi narozeniny a já stihla upéct krásný dort podle Cat & Cook. Dnes to byl ale den, kdy si naše beruška řekla, že chce jít opravdu na svět.

Palačinka je na stole a já si ji pěkně v klidu vychutnávám a povídám si s Terezkou, která je stále v bříšku. Občas mi i odpoví, tím jejím roztomilým kopanečkem. Dnes jsme 39+3 tt a zítra (čt) máme jít na monitor. V duchu si tak říkám, zda to bude poslední monitor nebo si Terezka dá na čas a budu přenášet. Pořád mě to baví být těhotná. Ono 5 kilo navíc není totiž žádná hrůza, takže zvládám dělat všechno jako dříve.

Po snídani přemýšlím, co budu dělat, tak usedám k pc a tvořím takové ty černobílé kartičky pro miminko a stále cítím, jak mě pobolívá břicho. Nic hrozného, popsala bych to jako menstruační bolesti. Kolem 11 hodiny jdu na záchod, kde zjistím, že mi asi odtekla tzv. hlenová zátka s kapkou krve, možná i troškou plodové vody, ale nejsem si tím jistá. Převléknu se a den nechám volně plynout dál. K obědu si připravím toast a bolesti se začínají trochu stupňovat. Vystřelují mě i bolesti do třísel, že se občas musím chytit stolu, abych nespadla. Pořád si tak říkam, že to je dobrý, že tohle jsem měla i dřív, tyhle bolesti do třísel (ale byly tak intenzivní?). Moje myšlenky směřují k tomu, že se porod asi opravdu blíží a moje tělo mi to dává najevo. 

Nechci psát manželovi, že Terezce se chce dnes asi na svět. Nevím to jistě a plašit taky nechci. Zítra má svátek. Rozhodnu se, připravit mu jeho oblíbené Tiramisu. I svátek se přeci musí oslavit. S úsměvem na tváři si tak říkám… co když začnu šlehat krém a opravdu mě to chytne a začnu rodit? To mi to tu všechno zůstane na stole… všechen ten nepořádek. Ano, jediné co mě v tu chvíli znepokojuje je to, že by mi v kuchyni zůstal nepořádek a to já nesnesu. Tiramisu je hotovo. Uklidím kuchyňský ostrůvek, udělám si kafčo a vrátím se k pc. O něco později volám mamce a to už tuším, že to přijde. Nic jí neříkám. Jen mám skoro slzy v očích, když mi říká: „Radunko, už se to blíží viď. Ničeho se neboj, opravdu to nebolí, takže žádné strachy“. Hned měním téma, abych se nerozbrečela.

Kolem 4 se vrací manžel domů z práce. To už si stahuji do mobilu aplikaci „Contraction Timer“ a začínám si měřit časový rozestup mezi jednotlivými bolestmi (kontrakcemi). Stále je mezi nimi velký rozestup a jsou nepravidelné. Není důvod plašit. Nebudu přeci nějaká hysterka, která odjede do porodnice, a ve finále ji pošlou domů. 

Večer po 9 hodině si dávám sprchu a raději si umyji i hlavu. Chci přeci být hezká, kdyby náhodou se Terezka rozhodla jít opravdu ven ,-) No… a ta teplá sprcha to rozpoutala… Vrátila jsem se ještě k pc přečíst nějaké e-maily a opět si stopovala stahy břicha. Před 10 jsme si šli oba lehnout do ložnice, povídali si a stahy břicha začaly sílit a kontrakce se stále zkracovaly a byly už po pěti minutách. Aplikace začala signalizovat odjezd do porodnice. No a pak to vypuklo. Najednou mě v posteli chytla strašná bolest, až jsem začala brečet. To manžel už byl v šoku a řekl mi, že to už jako jedem, ať ho neštvu, nehraju si na hrdinku a jdu se obléct. Když kontrakce skončila, tak jsem měla asi 5 minut na to se obléct a učesat, než přišla kontrakce další. Manžel zatím letěl pro tašky, které jsem měla připravené do porodnice a začal je odnášet do auta. Další kontrakce mě chytla v kuchyni a to už jsem šla bolestí do kolen. Musela jsem počkat, až přejde. Manžel mě zvedl a pak jsme rychle běželi do auta. Bylo asi 22:45 a já se poutala v autě.

A jelo se. Cesta do porodnice při poklidné jízdě normálně trvá zhruba 15-20 minut. Poslední tři týdny jsme tam jezdili každý čtvrtek na monitory. To jsem si vždycky představovala, jaký to bude, až opravdu pojedeme na ostro. Zda bude den nebo noc? Jestli bude manžel nervózní atd.  Víte, vždycky mě děsila představa rodit ve dne. Už jen ten příjezd od nemocnice, kde na Vás budou všichni koukat, na hekající, možná hysterickou ženskou. Jsem ráda, že to nakonec padlo na noc a všude byl klid.

Do porodnice jsme se řítili rychlostí blesku. Silnice byli prázdné a manžel projížděl i vesnicí snad 130. Já na něj „křičela“, ať zpomalí přes ty přejezdy, že mě to jako fakt bolí. Ano, chvilkama jsem se svíjela bolestí a kroutila se na sedačce, když jsme přejížděli železniční přejezd nebo když byly silnice hrbolaté. 

Už jsme v Písku. Přijíždíme k nemocnici. Hurá! Porodnice je situována v budově K. Manžel zaparkuje přímo před porodnicí, bere tašky a jdeme rychle do výtahu. Stačíme vyjet do třetího patra a mě chytá další kontrakce. Musím si sednout. Manžel zvoní na příjem. Dveře se otevírají a přijímají nás dvě mladé slečny/paní. Jednu už znám z monitorů. Za chvilku jdu dovnitř. Vyplňujeme opravdu poslední formalitky, napojují mě na monitor a čekáme na příchod paní doktorky, která se má podívat, jaký je nález. Když přichází, tak mě padá kámen ze srdce, že spatřuji právě tuhle úžasnou osůbku a že právě ji, můžu mít u porodu. S paní doktorkou jsem se setkala asi 2x na klasické prohlídce a už jen z jejího milého úsměvu jsem cítila nával energie a pocit bezpečí. Ještě na mě říká… jééé, to jste Vy, tuhle paní znám a oslovuje mě jménem :) Paní doktorka mi udělá předporodní vyšetření a zjistí, že mám opravdu krásný nález a že jsem otevřená na 6 cm. Strašně se všichni diví tomu, že jsem to doma tak dlouho vydržela. Je asi 23.30 a domlouváme se na přesunu na sál. Manžel ještě dostává nějaké instrukce, obléká si zelený hábit a já jsem zatím odvedena na sál. Je to středně velká místnost s teplým světlem. Za celý ten den jsem byla už hrozně unavená a chtělo se mi už hrozně spát. Nakonec jsem se v poslední chvíli rozhodla, že si nechám zavést epidural. Klystýr se už nekonal. Byl povolán anesteziolog, který mi ho aplikoval do páteře a přitom mi kladl nějaké otázky. Manžel říkal, že to vypadalo hrozivě, ale nebolelo to. Zhruba ve 23:50 bylo hotovo a manžel už byl také semnou na sále. Seděl u mě a držel mě celou dobu za ruku a já se pekelně soustředila na další příchozí kontrakci. Hodně mi pomohla porodní asistentka. Díky ní jsem se naučila dýchat a s bolestí pracovat. Ukázala mi, že důležité je dýchat především do bříška (takové to dýchání jako pejsek). Tímhle vším vlastně pomáháte miminku na svět a dodáváte mu rovněž vzduch. Jak paní doktorka tak porodní asistentka odváděly skvělou práci a já jsem se díky nim stále cítila v bezpečí. 

Paní doktorka stále sledovala, jak se otevírají porodní cesty a voda mi ve finále praskla na sále. Možná tomu pomohla i ona. Když přicházela další kontrakce, už mi to pomalu začalo nutit na tlačení a bylo mi řečeno, že už můžu začít tlačit. Nejdřív jsem se bála zatlačit. Víte, ten pocit byl takový, asi jako když potřebujete na velkou a já se bála, abych neudělala něco, co nechci, ale byla jsem ujišťována, že je to ta hlavička, co mi tam tlačí a že musím zatlačit. Vždycky když přišla kontrakce, tak v době té bolesti jsem musela co nejvíc zatajit dech a co nejdéle tlačit. Nevím, kolik kontrakcí jsem absolvovala během té doby, co jsem byla na sále, ale řekla bych asi tak 8-10. Slyším, jak mi pořád říkají, jak jsem strašně šikovná a že za chvilku bude malá venku. Také jsem prý potichu... klidně si mám zakřičet nebo něco povídat. Jenže já se tak strašně soustředím na ty kontrakce, můj dech a moje miminko, že na nějaké křičení nemám v tu chvíli ani pomyšlení.

U předposlední kontrakce slyším paní doktorku, jak říká, že už vidí vlásky a já cítila dole TU bolest a drtila manželovi ruku. Dalo se to vydržet, ale tohle byl okamžik, který asi bolel nejvíc, když začala koukat hlavička.  Bylo mi řečeno, že v další kontrakci ještě 2x zatlačim a malá bude na světě. A bylo to tak! Během poslední kontrakce jsem zatajila natolik dech a tolik zatlačila, že jsem viděla, jak malá přímo vystřelila ven a bylo to něco tak nádherně nepopsatelného. Malá se narodila 22.2.2018 v 1:09. Hned mi ji přiložili na tělo a já jsem začala hrozně brečet. Nešlo to zastavit, ale zároveň mi netekly žádné slzy, jak jsem byla vysušená. Byla mi strašná zima. Celou dobu se mi klepali nohy. Konečně je na světě a je nádherná, zdravá a je s námi. Nikdy nezapomenu na to, jak se na mě poprvé podívala a asi si řekla „Tak ty jsi ta moje maminka“. Nebyla obalená ani takovým tím bílým povlakem, který jsem často viděla na obrázcích (třeba na IG). Byla jen trochu od krve. Pak ji sestřička nechala přisát k mému prsu a poté si malou vzala a společně odešli s manželem ji ošetřit. Sestřička ji změřila, zvážila, zabalila a udělala základní ošetření a manžel si to zatím všechno fotil. 

Já jsem se podívala na paní doktorku a zeptala se, zda mám nějaké poranění a ona kývla, že něco menšího ano. Pak přišel ten nejhorší okamžik a to bylo šití. Byl to snad nejbolestivější okamžik v mém životě, který trval snad nekonečnou dobu. Čert vem ten celý porod a bolesti, které mě doprovázely téměř celý den, ale to šití opravdu bolelo. To už jsem jen koukala na manžela, jak sedí v rohu a už drží maličkou v zavinovačce a modlila se, ať je to zamnou. On mi opětoval úzkostný pohled a já cítila, že se modlí semnou.

Nikdo to nevěděl! Nepřála jsem si to. I přesto, že jsem si odpoledne volala s mamkou a tušila, že dnes bude ten den D, kdy to přijde, tak jsem ji nic neřekla. Nechtěla jsem, aby moje mamka byla zbytečně ve strachu. Byl to náš moment, který byl nezapomenutelný.

Pak už jsme měli čas pro sebe. Na sále jsme zůstali sami a mohli si užívat naše první společně chvilky, které byly nepopsatelné a plné slz. Já stále ležela na porodním lůžku a malá byla umístěna do výhřevného lůžka vedle mě. Pořád jsme na ni koukali. Byla zabalená v růžové zavinovačce a spinkala. Odesíláme první zprávy rodině (ve 2:30). Jako první to zjišťuje moje mamka a odepisuje ve 2:56.

Po dvou hodinách přišel čas na mě. Porodní asistentka se vrátila a zeptala se mě, zda dovedu vstát a budu se chtít jít osprchovat. „Jasně, cítím se skvěle a plná energie“. Doteď mi manžel popisuje, jak jsem rychle vstala a z toho sálu skoro utíkala do sprchy a všichni na mě křičeli: „pomalu“….

Pod dohledem se svlékám a lezu do sprchy. Pak jen cítím, jak se mi začíná točit hlava, a jen stihnu říct na manžela: „Pétí, mě je asi špatně.“ Motá se mi svět, já se vzdávám a padám k podlaze a manžel mě chytá. Omdlím. Po chvíli se probouzím a vidím ho a obě porodní asistentky jsou vedle něj. Všichni na mě koukají. Nevím, co se stalo, ale mám pocit, že mě vzbudili z kouzelného snu a divím se tomu. Osuší mě, posadí na křeslo a odváží na pokoj. Loučím se s manželem, jsou zhruba 4 hodiny ráno. Jsem převezena na pokoj, kde už jedna maminka leží. Dveře se zaklapnou a nastane ticho. Nemůžu spát, jsem plná euforie a pořád si v hlavně přehrávám ty necelé dvě hodiny, které se odehrávaly na porodním sále, a že už to mám za sebou. Ještě si píšu s manželem smsky. Ráno mi přiváží maličkou a já se na ní nemůžu vynadívat. Je tak maličká a kouzelná. Odpoledne přijíždí manžel. Jsem vděčná, že se nám poštěstil rodinný pokoj, kde jsme mohli být spolu všichni tři. Manžel se mnou tráví v porodnici celý víkend a nám začíná nová etapa života…

Pamatujte! Hlavním motorem porodu je především Vaše hlava. Ta bolest není nekonečná... a na konci získáte ten nejkrásnější dárek <3

Článek byl dlouhý a mohla bych tu popisovat ještě spoustu dalších věcí... začínajícím prvním dnem v porodnici, jak jsme trávili dny v porodnici, z čeho jsem měla strach...

Těhotenský deníček Třetí trimestr mého těhotenství

39. týden těhotenství

Dnes je to přesně 14 dní, co jsem porodila a tudíž bych se s Vámi ráda podělila o 3. trimestr mého těhotenství.

Hodně budoucích maminek si stěžuje, že třetí trimestr je nejobtížnější a dost náročný, nicméně já musím říct, že pro mě byl celkem pohodový. Ano, našli se nějaké obtíže, ale vše se dalo tak nějak zvládnout. Možná nejhorší byl ten poslední měsíc, kdy miminko bylo už větší a tlačilo mi stále více a více na močový měchýř a já stále musela létat na záchod (a to doslova). Třetí trimestr utekl celkem rychle. Občas se mi honily v hlavě myšlenky, kdy to asi tak přijde, jaké to bude, a občas jsem měla z toho všeho strach. Jestli se malá narodí v termínu nebo bude chtít jít na svět ven dřív. Člověk nikdy neví.

No a jaký vlastně ten můj 3. trimestr byl (26tt +?)

Nevolnosti

S nástupem 7. měsíce jsem opět začala ve větší míře bojovat s nevolnostmi. Bývalo mi často špatně.  Zvracela jsem třeba i 3x denně. Cokoliv jsem snědla, tak mi to začalo tlačit na žaludek a já to prostě v sobě neudržela. Co si budeme povídat… s rostoucím bříškem je žaludek utiskován, tak se Vám tam toho tolik nevejde a moc toho nesníte a když sníte, tak Vám to nemusí sednout.

Třetí screening

Třetí, rovněž i poslední screening jsme absolvovali u mé paní doktorky. Miminko jsme opět viděli detailněji, měřili se jeho rozměry, odhadovala se váha. Také jsme viděli, že se miminko přetočilo hlavičkou směrem dolů. Paní doktorka mi tehdy řekla, že to nebude určitě žádný čtyřkiláček, ale mrňousek. Tehdy vážila asi 2 200g. 

Bolesti třísel & křeče do lýtek

Začátkem 7. měsíce jsem začala bojovat s novou bolestí a to s bolestí třísel. Do třísel mi vystřelovaly křeče, které se postupně prohlubovaly a v 9. měsíci byly někdy opravdu bolestivé a stupňovaly se. Většinou to netrvalo dlouho a bylo to hodně nárazový, ale občas jsem se musela chytnout stolu, abych nespadla, protože během chůze se mi z toho začaly podlamovat nohy. Občas mě také v noci probudila křeč do lýtka a to nebylo vůbec nic příjemného.

Bříško

V třetím trimestru mi bříško vyskočilo nejvíc. Není divu, protože s rostoucím bříškem roste i miminko a během třetího trimestru je ten růst největší (alespoň u mě to tak bylo).  Bříško jsem poctivě mazala a neměla jsem žádné strie. Na bříšku se také začaly objevovat žíly, které mi po porodu zmizely. Občas mi bříško škubalo, protože malá měla škytavku, často se celé vlnilo nebo se hrozně vyboulilo na jedné straně. To vyboulení bylo i nepříjemný a trochu bolelo. Manžel si vždycky dělal srandu a říkal mi, ať vstanu a sklepnu jí dolu. Někdy to byla fakt sranda :)

Spánek

Spánek je kapitola sama o sobě. Výrazné pohyby miminka mi občas neumožňovaly usnout. Mimi už mělo v bříšku málo místa a ty jeho kopanečky mě budily i v noci. Manžel mi také říkal, že jsem v noci občas zakňourala, že mě malá asi kopala. Také jsem často vstávala na záchod, třeba i 4x za noc.

Zdraví

Co se týká zdraví, tak během těhotenství jsem neměla problém s otékáním, ať už nohou či rukou. Tlak jsem měla do porodu perfektní. I v posledním týdnu těhotenství jsem byla plná energie a zvládala dělat všechny běžné věci. Občas jsem si ještě zacvičila. Snažila jsem se myslet pozitivně a těšila se na miminko. Nepřipouštěla jsem si žádné obavy z porodu a možná proto, to tak dobře dopadlo. Tohle bych poradila asi všem budoucím maminkám. Nebát se toho a myslet pozitivně <3

Kurz péče o miminko (Studio pro ženy)

Před Vánoci jsem absolvovala kurz, který byl zaměřen na péči o miminko, který jsem si zaplatila přes pracovní benefity na doporučení kamarádky. Tenkrát mi popisovala, jak některé maminky se bály v porodnici vzít své miminko do ruky a že ona sama, kdyby si ho tenkrát zaplatila, tak by si třeba ušetřila pláč při koupání.

Co se týče kurzu samotného, tak musím uznat, že to bylo opravdu poučné. Hlavně pro mě, která s malými dětmi neměla vůbec zkušenost. Na kurzu nám ukázali, jak s miminkem správně manipulovat, jak ho polohovat, jak ho koupat, dostali jsme užitečné rady ohledně kosmetiky, objasnili nám základ psychomotorické vývoje atd. Všechno jsme si zkoušeli na panence, která váhově odpovídala novorozenci. Pokud máte obavy, jako jsem měla já, tak něco takového zkuste. Já jsem navštívila Studio pro ženy.

Porodnice

Zhruba 5 týdnů před porodem jsem začala chodit na prohlídky do porodnice. Již koncem listopadu jsem jim odevzdávala registrační formulář (nebylo povinné), který jsme společně prošli ještě při první prohlídce a doplnili případné informace navíc. Každý další týden jsme chodili na točení monitoru, kde jsme poslouchali srdíčko miminka. To byl pro nás neskutečný zážitek, slyšet srdíčko toho malého drobečka. Začátkem 9. měsíce jsem si také zabalila věci do porodnice. Všude bylo strašně tipů a rad, co si sebou zabalit. Já jsem měla takový letáček od Happy Baby a jeden od Babiez a podle toho jsem se tak nějak zabalila. Také jsem se podívala na nějaká videa na youtube. Co jsem si zabalila a ve finále jsem ani nepotřebovala se dozvíte v dalším článku.

Termín porodu

Termín porodu jsem měla stanovený na 25.2. Pořád jsem si říkala, kdy se té malé princezně bude chtít asi ven. Sama jsem tomu nemohla uvěřit, jak to strašně rychle uteklo. Jak jsem nedávno ještě chodila do práce a začátkem nového roku nastoupila na mateřskou. Jak jsme si s tou malou princeznou užili tu naší společnou dlouho cestu. Každý den jsem si říkala, že to může přijít a občas se mi honili hlavou myšlenky a otázky, zda jsem stihla všechno připravit.  17. 2. jsme oslavili manželovo narozeniny a 22.2. na jeho svátek se malinká narodila. Pro manžela to byl nejkrásnější dárek, který kdy dostal. Je úžasné, že to tak vyšlo. Všechno to začalo 21. 2., kdy jsem na sobě cítila, že dnes je ten D den a že to asi přijde. Bolesti mě provázely už od ráno a má intuice mě nezklamala. Zhruba ve 22.45 (21.2.) jsme odjeli do porodnice a v 1:09 (22.2.) naše malá princezna vykoukla na svět.

Je to pro mě nepopsatelný zážitek a obdivuji všechny maminky, které si svůj den D prožily. Je neuvěřitelné, co všechno ženské tělo dokáže a asi nikdy mě to nepřestane fascinovat. Sama jsem se toho bála, ale jsem hrdá na to, že jsem to zvládla a mohla si to všechno sama prožít. A mít těhotenský bříško bylo vážně kouzelný <3

Pompoms sweater

DETAILS

coat - Reserved, pompoms sweater - Zaful,  jeans - Zara, bag - Karl Lagerfeld (US Shopping), shoes - Deichmann , watch - DW
#pregnantstyle / foceno 36 tt těhotenství

Ahoj Všem!

Jak se všichni máte? Určitě jste si všimli kratší odmlky od článků. Jak jste mohli sledovat na mém Instagramu, tak ve čvrtek 22.2.2018 se nám narodila krásná princezna. Byl to nejkrásnější den v mém životě a určitě připravím článek o porodu a celkově o tom dnu a mých emocích.  Z porodnice nás pustili v pondělí a už je to čtvrtý den, co je malinká s námi doma.

Jinak musím říct, že ty mrazy jsou strašné! Určitě se všichni zachumláváte, jak nejvíc to jde! A samozřejmě, že letos letí vše, co peří má. Prošívané a péřové bundy vzaly módní mola útokem. Pořádně naducané bundičky a kabátky. Letošní zimu se objevily v různých velikostech, střihu, barvě a materiálu. Není divu! Nejen, že některé kousky perfektně vypadají, ale i velmi dobře zahřejí před nízkými teplotami. Pro nás zimovřivky je to jedině plus. Jen si vybrat ten správný střih, aby člověk nevypadal jak michelin nebo sněhulák. Já si spíš potrpím na prodloužené kabáty, které dobře ochrání záda. Tenhle kousek je z Reseved a zaujal mě nejen barvou, která mi překvapivě sedí. Velikost kabátku je 36 a díky stažení v pase se dal nosit i během mého těhotenství. Taky mě uchvátila bambulková mánie. Ten svetřík mi přijde naprosto "cute". Jinak tohle je můj poslední těhotenský outfit, který jsme nafotili ,-)

Jaké bundy jste si letošní zimu oblíbili nejvíc?